21. 12. 2016

Dnes jsem konečně objevil ostrov Waiheke (malej ostrov kousek od Aucklandu). Nachodil jsem něco přes 20 km. Odhadem, kilometráž nikde není. Hned na začátku tracku jsem se stal součástí jednoho obrovskýho stromu. Vlezl jsem mu do koruny a nato se mi otevřelo království o nejmíň stovce ptáků. Strom měl úžasně pokroucený větve. Úplně mě to pohltilo. Šel jsem dál lesem, všude nesčetně ptactva. Vůbec se nedivim, že je to tu oblíbený od Aucklanďanů. Kopcovitej terén, všude lesy, louky a vinice. Když člověk vyleze ven z lesa otevřou se mu krásný výhledy na zdejší vinice. Ostrov je vyhlášenej svým vínem. Je protkanej pěšíma a cyklo stezkama. Dá se obejít celej dokola. Bylo by to cirka 100 km. Slunce tu má opravdu sílu. Jsem lehce přižahlej. Vařim véču v kempu. Obligátní rejže s čočkou a kumori (sladkou
bramborou).

22. 12. 2016

Hamaka je na cestě, do 5 pracovních dnů by tu měla bejt. Dneska jsem měl první smuteční krizi. Byl jsem překvapenej, že tak brzy a tak intenzivně. Trvalo to asi hodinu. Začlo to nenápadně se zapalovačem,
kterej jsem si koupil v Českým Krumlově. Takže myšlenkou na Krumlov a už to jelo. Dnes jsem prvně maloval akvarelama. Bude to chtít trpělivost a najít si techniku. Obraz mám v plánu dát Monice k Vánocům. Dělal jsem si předběžnej travel plán, nebo spíš, co by mě tak zajímalo. No budu hodně hajkovat, teda trampovat, jak tomu tady na NZ říkaj. Navštívim možná Rainbow gathering a snad tam potkám nějakej kontakt na práci. No snad už někde po cestě. V plánu je vydělat tak 3000 NZD. Slunce žhne jak blázen, tak jsem rád, že se teď zatáhlo a trochu sprchlo. Ruce mi dobře hajcujou. A krk jakbysmet. A teď si dávám za úkol každej den udělat 5 pozdravů Slunci. A začínám hned teď! Hotovo! A takhle každej den.

23. 12. 2016

Už mám poštovní tracking number a ve středu by tu hamaka měla bejt. Vyjel jsem do města. Je to tu plný vcelku vkusnýho hand crafts. V noci dost silně pršelo, ale stan to dal. Jen vítr moc nedával. Těšim se až
přijde hamaka a budu moct nevázaně stopovat. Udělám většinu z 9 great trails. Paní v jedný galerii se mě ptala, co to mám na krku za semínka, a jestli jsem měl problém při pasový kontrole. Jestli to nekontrolovali kvůli parazitům. (Novej Zéland má jednu z nejpřísnějších hraničních kontrol na světě. Hlavně dovoz jídla, květin, semen a dřevěných výrobků. Je to ochrana unikátní přírody a zemědělství před zavlečením škůdců a chorob.) Jedu zpátky do kempu a domaluju ten akvarel, ať mám zejtra co sebou. Už jsem si koupil první kivi, myslim, že ne poslední. Včera taky proběhla první koupačka v oceánu. Má příjemnou teplotu. Slunce furt žhne. Už mám kokosovej olej. Do opaláku fakt nejdu, i když mi ho Monika darovala. Je tu krásně!