Báseň č. 6
…sto let stará lžíce na nose, zavěšená, bez puncu, kubisticky tepaná, nádherou leptaná a děravé bublinky poletují vzduchem, jsme jejich trupem, bez dírek ještě tu budem, z okamžiku letmé nudy stali jsme se nepotřebným zlodějovým lupem, bez lží ještě tu budem, bosí, neučesaní, krásní, do lžíce nedáme již více a hledíme jak přetéká, v přetékání nacházíme uklidnění, vléváme se do vlastního obličeje, již nepotřebujeme více, tiše, neposkvrněně letíme v míze, smějeme se zemské tíze a hoblinky z této lžíce, které tak milujeme, padají, lidé dole v té hlubině je opět zvedají, mají je všude, v kapse i pod čepicí, a teď sfoukneme svíci a počkáme na tmu a až vosk zavoní a trochu si zaroní, postupem času potoky vosku a parafínu navždy svůj vzhled změní a my pozorujíce už se ničemu nedivíme..
Poem No. 6
…a hundred-year-old spoon hanging on the nose, suspended, unmarked, cubistically hammered, etched with beauty, and hollow bubbles flying through the air, we are their torso, without holes we will be here still, from a moment of fleeting boredom, we have become the thief’s unwanted loot, without lies, we will be here still, barefoot, uncombed, beautiful, we can’t fill the spoon anymore and we watch it overflow, in the overflow we find calm, we pour ourselves into our own faces, we don’t need anything more, quietly, immaculately flying inside the sap, we laugh at the Earth’s gravity and the shavings from this spoon, which we love so much, falling, the people down in the depths pick them up again, they have them everywhere, in their pockets and under their caps, and now we blow out the candle and wait for darkness and when the wax smells and melts a little, over time the streams of wax and paraffin will change their appearance forever and we watch and are no longer surprised by anything…
Překlad: Eva Pardoe
eL 