Báseň č. 14

Skrze vůně napojení, nechtě více odpovědí..

..ztracen v hluboké kulatosti odéru olibana, libuju si v doteku

neznáma, tady a teď, však už dávno před náma, otáčím kolama, určuju

směr, nekonečnou otázkou uspokojen, konečně vlastním srdcem uloven,

smím mu naslouchat, není nic sladšího než se mu poddat, můžu se ptát

na cokoliv, a pořád říká: otoč zrcadlo vůči sobě, pravda je v Tobě..

..požádán vůní mastixu ku kroku dalšímu, přizván k hladkému přistání v

jeho otevřené dlani…zanech myšlenek, opusť tělo, pozři many a tvoř

své dílo, nyní máš klíče od každé brány..

..kadidlo do paměti se mi vrylo, blažené ticho do mě se vlilo, nemá

konce, jen krásou vibruje, utváří mě, vidím sítě v sítích z

nejčistších prvků slitin tvořeny, v éteru vlající kořeny..

..o myrho, jak Ty dokážeš objasňovat, se zřejmostí nechodíš daleko,

jsi tak očistná, zbavuješ pout, necháváš mě dál plout ku dalšímu

vhledu, jsem tou jednou řekou, na mechu vysráženou rosou, vypit

jednorožcem, na cestu jsem se dal jeho tělem..

..na divokých koních jejich hřívou z benzoe protkán proháním se

smaragdovými horami, teď už vím, co je souznění..

..na okvětí modrého lotosu snáším se do lůna pižmového zrna, abych

prozřel a více již netápal, pevně se hole chopil, toulavé sandále

nazul, a na téhle nekonečné pouti sám sebe v sobě objevil..

..již více se neptám.

Poem No. 14

Through the scent of connection, need for more answers…

…lost in the deep roundness of the olibanum scent, I revel in the touch of

the unknown, here and now, yet long before us, I turn the wheels, I determine

the direction, satisfied with the endless question, finally caught by my own heart,

I am allowed to listen, there is nothing sweeter than to surrender, I can ask

anything, and it still says: turn the mirror towards yourself, the truth is within you…

…invited by the mastic scent to take another step, invited to land gently in

its open palm… leave your thoughts behind, leave your body, eat the heavenly manna and create

your masterpiece, now you have the keys to every gate…

…incense engraved itself into my memory, blissful silence poured into me, it has no

end, it vibrates with beauty, it shapes me, I see networks within networks

formed from the purest elements of alloys, roots fluttering in the air…

..oh myrrh, how you manage to clarify, you don’t go far with obviousness,

you are so purifying, you remove bonds, you let me float on to another

insight, I am that one river, dew precipitated on moss, drunk

by a unicorn, I set out on my journey in its body..

…saddled on wild horses, their manes interwoven with benzoin, I gallop through

emerald mountains, now I understand harmony…

…on the petals of a blue lotus, I descend into the womb of a musky grain, so that

I may see clearly and no longer wander, firmly grasp my staff, put on my wandering sandals,

 and on this endless journey discover myself within myself…

..and I ask no more.

Překlad:  Eva Pardoe

Báseň č. 13

.smutný!?..

..bylo vždy zvláštně krásné být smutným, zmateným a nevyrovnaným,

uzavřeným, utápět se v hlubinách sebelítosti, pálit za sebou mosty,

nemít v sobě kouska milosti, se sebou, s nikým, protože já teď trpím,

nevidět přes oči plných slz, raději už neslyšet vlastní dech, a pořád

se ptát proč? proč? proč?

..abych nakonec pochopil, proč? že smutek je jen můj, že já si ho

hýčkám, že ho zdánlivě potřebuji, a že být hluboce smutným je

nesmyslné, a už vím, že být veselým a šťastným je to nejpřirozenější

co jen může být, a už teď také vím, od té doby co se znám s vlastním

smutkem, že ho můžu kdykoliv poslat pryč, jen co si spolu krátce

zašpásujeme, to nám totiž stačí, slabě znovu ochutnat, připomenout

si..

..tak Vám přeju, seznamte se dobře s vlastním smutkem, aby jste pak

věděli koho poslat pryč a proč, a neměli v hlavě džungli, abyste se

dozvěděli, že smutnit neni našim posláním, a tak na Vás myslím, a

snažím se Vám něžně sdělit, že šťastným být, je to oč tu běží, tak už

se netrapte, a beze strachu věřte v sebe, ve vlastní štěstí, je uvnitř

Vás samých, stačí se mu jen otevřít..

..a pak je to blaho, blaho, blaho…i smutným být?!

Poem No. 13

.sad!?..

…it has always had its strange beauty to be sad, confused, and unbalanced,

closed, drowning in the depths of self-pity, burning bridges behind me,

having no mercy in me, with myself, with anyone, because I am suffering now,

unable to see through eyes full of tears, preferring not to hear my own breath, and constantly

asking why? why? why?

…so that I finally understand why? That sadness is mine alone, that I cherish it,

that I seemingly need it, and that being deeply sad is

meaningless, and I now know that being cheerful and happy is the most natural thing

there can be, and I also know now, since I have known my own

sadness, that I can send it away at any time, as soon as we have a little

fun together, because that’s enough for us, to taste it again faintly, to remind ourselves

…

…so I wish you to get to know your own sadness well, so that you will then

know who to send away and why, and so that you don’t have a jungle in your head, so that you

learn that sadness is not our mission, and so I think of you and

try to gently tell you that being happy is what it’s all about, so don’t

worry anymore, and believe in yourself without fear, in your own happiness, it is inside

you, you just have to open yourself up to it…

…and then it’s pure bliss, bliss, bliss…even sad to be?!

Překlad:  Eva Pardoe