31. 12. 2016

Včera jsem opustil Auckland. Pocit volnosti. Hamaku jsem vyzvedl předevčírem. Hned jsem ji zkusil pověsit v parku. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem dosáhl svýho. Jinak jsem celej předevčerejší den strávil v přístavu a pozoroval, jak to tam funguje. Pár rozhovorů s místníma a dostalo se mi užitečných informací. Hned jsem tam vyvěsil na místní nástěnce v kanceláři přístavu svůj inzerát, že hledám loď na přelomu února a března. Tak se třeba někdo chytí. Pani mi mimochodem dala i pár tipů na jiný přístavy. Auckland je největší přístav na jižní polokouly. V předešlých dnech jsem si vytvořil i účet na Couchsurfing (ano po mnoha letech plánování) a na Find a crew. Věřim, že loď najdu. Stop z Aucklandu šel docela dobře, teda až potom, co jsem našel dobrý místo. Zase mi poradili místní. Jsou to milý lidi. Na začátek Hillary trailu jsem se dostal dvěma autama, a ty druhý lidi mi dokonce dali na sebe kontakt, kdybych byl v nějakých nesnázích. První část jsem dal za 4 hodiny místo avizovaných 5-6 hodin. Takže to docela odsejpalo. Došel jsem do kempu, uvařil, pokecal a našel místo na hamaku. 1. noc! No musim se v ní ještě pořádně uspořádat, když tam spim i s báglem. Ale to se všechno ještě vychytá. Ráno jsem zjistil, že z těch stromů prší smola, takže moje nová hamaka byla celá olepená, teda stále je. Zajímavý, malý kapičky smoly úplně všude. Ruce mi od toho lepily dosti. Moc jsem toho nenaspal, kvůli báglu, bzučícímu hmyzu až nehorázně, a zimě (neoblíklej a spacák špatně nastavenej – všechno v procesu vychytávání. Příští noc budu už líp připravenej. Opět se mi zdálo o minulosti. Jako bych se měl očistit od starých pocitů. Ráno jsem z toho pak smutnej a stejská se mi až svíravě u srdce. Dělám na sobě. Teď vzhůru k další etapě. Vzhůru, protože je první půlka do pěknýho krpálu.

1. 1. 2017

Včera byl těžkej den. Fakt krpál a dlouhej a nebyl jedinej, takže opravdu nahoru a dolu. Trochu jsem to nepodchytil s vodou a měl jsem jako první den jen půl litru. To opravdu nestačilo. Byl jsem vyprahlej
a zničenej jako málokdy. Neopovrhl jsem i zapomenutou rozmáčklou a úplně vydžusenou mandarinkou z kapsy. Po příchodu do kempu ke mně po chvíli přišel správce, takže jsem platil 6,70 NZD. Chtěl teda 7,50
NZD, ale měl jsem v drobných jen 6,70, tak říkal, že je to dobrý, že půjdu dřív pryč (vtip). Byl vlastně Sivestr, takže humbuk jak blázen. Dokonce se tam poprali. Spánek nic moc. Dneska ráno jsem zapomněl ve sprše ručník, a když jsem se tam vrátil už tam nebyl. Byla to tak hodina. Nejspíš ty děti, co šly po mně, kvůli kterým jsem vlastně tak rychle ze sprchy vypadl. Dost mě to mrzelo, ale jen asi na půl hodiny.
V půlce cesty jsem se zastavil v jednom kempu, a že si naberu vodu, a jak jsem otevřel bágl, zjistim, že mi tam vytejká kokosovej olej. No tragédie, takže jsem tu zůstal. Bylo to asi znamení, protože je to tu
opravdu krásný údolí. Kousek po proudu nahoru je i tůň, kde se dá plavat. Je tu dobrá energie. Dneska jsem i vyemailoval, že se můžu 7. ledna zúčastnit Vipassany. (Vipassana kurzu, mýho v tý době druhýho
kurzu, více na www.dhamma.org) Včera jsem telefonoval s učitelem. Jdu spát, zejtra je dlouhej den. Musim až do Pihy. Vyprat a koupit novej ručník. Tak doufám, že nebude platit pravidlo, jak na Novej rok, tak
po celej rok.