Báseň č. 4

…nepřímočaře napuštěná vana nastrčenými symboly, koupeme v ní zdánlivě tvrdé skořápky, ušpiněné v třesu, v potocích děsu proudících posledním poschodím, plně naložené lodě ztracenými dušemi bezprizorních kapitánů tu jen plují, dávno nevím, co je to za budovu, už tak je to dost absurdní a v paradoxu pravdu nacházím..

..vytahuju špunt z ústí a pouze já volím, kde se pasu, dobrodím, tím že sebe nacházím, v přelomených bublinkách se hojím a zraju, ukazuji skryté, a od toho se vše vine, ano vypouštím se..

..a vše je tak abstraktně jasné, nezbylo tu nic než krása.

Poem No. 4

… bath indirectly filled with interposed symbols, we wash seemingly hard shells in it, made unclean by tremors, in streams of fear flowing through last level, boats floating, filled to the brim by lost souls of dispossessed captains, no idea what building this is supposed to be, it is all so absurd and I find truth in this paradox…

… pulling the plug from the source and I choosing where I will graze, where I will wade, by finding myself, in broken bubbles healing and ripening, I will show the hidden, that’s where it all begins… yes, I am letting myself go…

… and all is so clear in its abstract form, nothing is left besides beauty.

Překlad:  Eva Pardoe