Pořád mám tendenci jít spát kolem pátý. Tělo si to furt pamatuje po evropsku. Takže i včera jsem si šel jen na chvíli lehnout a málem jsem spal zase až do rána. Naštěstí jsem se probudil ve třičtvrtě na devět. Měl jsem totiž sjednanou schůzku s Monikou a její partou v jedný vánočně osvětlený ulici. Celá jedna ulice soutěží, kdo bude mít nejlepší vánoční výzdobu. Kýč a nevkus tam jen sršil. Aspoň tam byla i živá hudba, cukrová vata a klobásy zdarma. Ani jedno nejim, jelikož jsou to jedy, ale to zdarma se cenní. Dnes jsem si konečně koupil simku a pomalu tvořim cestovní plán po Zélandu. No velice pomalu. Musim čekat na hamaku, kterou ještě ani neodeslali. Dostal jsem od nich email. No běs. Takže kolem Aucklandu zůstanu o něco dýl, zdá se. Když jsem se ptal na plynovou bombu v jedný cestovce, protože jsem pořád nemohl objevit, kde by jí prodávali, tak mi ji tam Prozřetelnost nachystala, jelikož jí tam někdo nechal, kdyby se někomu náhodou hodila. No vtipný.